Rekonstrukce řadového domu ve Střešovicích

Projekt 2011, realizace 2011-2012

Objekt se nachází v Sibeliově ulici na samém okraji svahu nad údolím Hládkova. Dům je jedním ze čtyř řadových domů postavených společně ve dvacátých letech 20. století. Objekty jsou kompaktní s poměrně malou zastavěnou plochou. Jednu z hlavních předností pozemku tvoří nerušený výhled na protější svah strahovského kopce se stadionem, Strahovským klášterem a o něco více na východ pak Černínským palácem, Loretou a dalšími významnými dominantami Hradčan a Pohořelce včetně Pražského hradu. Samotná Sibeliova ulice je velkorysý uliční prostor se dvěma řadami vzrostlých stromů zřetelně se svažující směrem k východu.

Typickým střešovickým domem je objekt se dvěma podlažími a podkrovím, téměř vždy podsklepený a velmi často se zvýšeným přízemím. Přesně takový je i rekonstruovaný dům. K ulici přiléhá garáží a skromnou předzahrádkou se vstupním schodištěm. Vnitřní dispozice domu je velmi jednoduše a racionálně členěná, jedná se v principu o dvojtrakt s nosnými fasádami a střední nosnou komínovou zdí. Jižní trakt o šířce cca 5 m obsahuje obytné místnosti, v přízemí obývací pokoj a kuchyni, v patře dvě ložnice. Severní trakt je výrazně menší a nachází se v něm schodiště a doplňkové prostory, koupelny, vstupní zádveří, komory. V podkroví byl jeden pokoj s trojúhelníkovým vikýřem a poměrně prostorná půda.

Vnější podoba objektu je společná nejen celé domovní řadě, ale i dalším několika samostatným řadám domů i dvojdomům v blízkém okolí, které vznikly dle společného projektu ve stejné době. Charakteristické jsou valbové střechy s trojúhelníkovými vikýři, bohaté členění a zdobení zejména uličních fasád, sjednocené formáty a členění oken a u koncových objektů také obloukovité, či mnohoúhelníkové arkýře. V neposlední řadě pak také jednotná barevnost sestávající z tmavě pískové břízolitové omítky a tmavočervených ozdobných prvků (hlavní i pod- a nadokenní římsy, ozdobné šambrány, špalety a další).

Vzhledem ke skutečnosti, že prostorově je objekt i pro současné nároky na bydlení dostatečný a že je součástí stále ještě značně jednotné výstavby okolí, nebyla hmota domu nijak zásadně měněna. Základní principy vnitřního řešení jsou velmi dobře použitelné i dnes, proto i koncepční rozvržení dispozice zůstává zachováno. Významnou rekonstrukci však potřebovalo technické vybavení objektu a prostory zázemí, zejména koupelen. Důležité však bylo posílení propojení interiéru se zahradou vytvořením terasy s napojením na kuchyň s jídelním koutem, zrušením stávající lodžie, jejíž prostor byl přičleněn ke kuchyni.

Suterén obsahuje velkou dílnu pro majitele objektu, technickou místnost s kotlem a úložným prostorem. V přízemí je společenská část – vstupní hala, obývací pokoj, kuchyň s jídelnou a koupelna. V patře je ložnice, pracovna a hlavní koupelna, v podkroví pak dva dětské pokoje a skromná koupelna ve stávajícím vikýři.

Střešní partie sousedících domů prošly v průběhu minulého století mnohými úpravami a jsou nyní ve velmi nekonsolidovaném stavu. Není v možnostech jednoho z majitelů napravit současný neutěšený stav, proto jsou pro prosvětlení podkroví navržena velkoformátová střešní okna jako prvek nejméně konfliktní ve vztahu se zásahy do střech sousedních objektů. Původní trojúhelníkový vikýř je zachován.

Spolupráce:
Statika: Ing. Martin Truhlář
Vytápění a plyn: Josef Bauer